Hadi patří mezi fascinující tvory, jejichž rozmnožování je pro mnohé z nás obestřeno tajemstvím. Proces, který vede od páření hadů až k vylíhnutí mláďat, je velmi zajímavý. Během tisíců let evoluce si hadi vyvinuli různé strategie a chování, které umožňují jejich úspěšné rozmnožování v různých prostředích. V tomto článku se podíváme na klíčové momenty rozmnožování hadů, včetně páření a vývoje vajec.
Jak se rozmnožují hadi?
Aby se hadi mohli rozmnožit, musí dojít k páření. Páření hadů v naší přírodě probíhá většinou na jaře, krátce po jejich probuzení ze zimního spánku (tzv. hibernaci). U každého druhu probíhá páření trochu jiným způsobem.
Samice začne v době rozmnožování vydávat pach typický právě pro toto období. Samec jej zachytí pomocí speciálního orgánu uvnitř tlamy (tzv. Jacobsonův orgán). Když hadi kmitají jazykem, sbírají molekuly pachů ze vzduchu a ty pak vyhodnotí právě v Jacobsnovu orgánu uvnitř tlamy.
Při páření dochází u mnoha druhů k soubojům mezi samci. Samci se při souboji různě přetlačují a snaží se přitisknout svého soka k zemi. Samice se často páří s více samci a mláďata narozená ve stejnou dobu tak mohou mít více otců. Tak je tomu například u užovky obojkové, která se často páří hromadně. Mláďata hadů jsou ihned po narození zcela samostatná.
Víte, co je to hemipenis?
Možná tušíte správně, že jedná o rozmnožovací orgán hadů a jiných šupinatých plazů (např. ještěrů). Pohlavní orgán hadů se skládá ze dvou hemipenisů. Hemipenisy mohou mít různý tvar a jsou opatřeny výrůstky, kterými se samec zachytí samice při kopulaci (proto občas můžete vidět, že jsou např. ještěrky při kopulaci spojené).
Tři typy rozmnožování hadů
Jakmile jsou vajíčka samice oplodněna, začínají se uvnitř nich vyvíjet zárodky mláďat. Délka březosti u samic může být různě dlouhá, pro každý druh se liší. Březost samic zmije obecné trvá 3 až 4 měsíce, zatímco březost užovky obojkové trvá pouze asi 2 měsíce. Rozdíl je v tom, jak různé druhy přivádějí na svět svá mláďata. Mláďata hadů se dostávají na svět třemi různými způsoby: líhnou se z vajec (vejcorodost), rodí se živá (živorodost) nebo se líhnou z vajec přímo při porodu (vejcoživorodost). Pojďme se na tyto tři typy rozmnožování podívat podrobněji.
Vejcorodost
Vejcorodí hadi kladou vejce, ze kterých se teprve po několika týdnech líhnou mláďata. Do této kategorie patří většina našich hadů. Vejce mají oválný tvar a tuhý kožovitý obal. Samice se ve většině případů po nakladení o vejce dále nestará. Výjimkou jsou např. krajty, které svá vejce aktivně zahřívají vlastním tělem.
Mezi vejcorodé hady žijící u nás patří např. užovka obojková. Užovky se páří od poloviny března do začátku května. V červnu až srpnu nakladou 2 až 40 vajec. Ke kladení si často vybírají vlhká a teplá místa např. kupy starého listí, hromady ztrouchnivělého dřeva nebo je kladou pod kameny. Někdy můžeme jejich vejce najít také v kompostu. Rozkládající se organický materiál vytváří teplo, které vejce zahřívá (podobně to dělají i jíní vejcorodí plazi). Mláďata se líhnou na konci léta po 6 až 10 týdnech. Ven z vajíčka se prokoušou pomocí vaječného zubu.
Živorodost
Živorodí hadi rodí živá mláďata podobně jako savci. Živorodost je tedy opakem vejcorodosti.
Zmije obecná, která obývá Evropu a Asii a je jediným jedovatým hadem na našem území, má mláďata nejčastěji jednou za dva roky. Pokud žije v drsnějších horských podmínkách, může se rozmnožovat dokonce jen jednou za tři roky. Malé zmije se rodí na konci léta v srpnu až v září. Samice tou dobou vyhledává chladná a vlhká místa, kde obvykle porodí až 24 mláďat. Nejsou to žádná prťata, hned po narození mohou být dlouhá až 25 centimetrů.
Vejcoživorodost
Vejcoživorodost je jakýmsi stupněm mezi živorodým a vejcorodým způsobem rozmnožování. Vejce zůstávají po celou dobu uvnitř samice, kde probíhá jejich vývoj. Mláďata se líhnou z vajíček při průchodu vejce kloakou samice.
Zástupcem vejcoživorodých plazů u nás je slepýš křehký (ten ale nepatří mezi hady, ale mezi ještěry). Samice slepýše klade vejce (rodí mláďata) v průběhu července a srpna. Může jich být až 15.
Jak rozeznat různé druhy hadů, ještěrek a jiných plazů?
Zakoupit lze mnoho různých atlasů s plazy. Listování atlasem je ale pro menší školáky často dost nepraktické. Lidé se odjakživa učí pozorováním a porovnáváním, proto jsou mnohem lepší karty s obrázky jako jsou výukové karty Obojživelníci a plazi. Děti si karty snadno rozloží na stole a vidí, jak se od sebe jednotlivé druhy liší. Mohou také vypozorovat, jaký je mezi rozdíl mezi hady a jinými plazy. Karty jsou praktické a školák si je snadno vezme také do školy nebo třeba na výlet.