V lesích Evropy žije jeden z nejzajímavějších druhů zvířat: prase divoké neboli divočák. Občas se s ním můžeme v lesích potkat, ale mnohem dobrodružnější a bezpečnější je poznávat život divočáků prostřednictvím jejich stop. Pojďte se s námi podívat, jak vypadá stopa divočáka a jaké další znaky pobytu divočáků můžeme v přírodě najít.
Jak vypadá stopa divočáka?
Divočák patří mezi spárkatou zvěř. Spárek je myslivecké označení pro pazneht, tedy pro „kopýtka“ na která tato zvířata našlapují. První dva prsty jsou posazeny trochu výše na noze a říká se jim paspárky, druhé dva prsty jsou níže. Podobně stavěné nohy mají všechny druhy spárkaté zvěře jako je jelen, srnec, daněk apod.
Na rozdíl od jiných druhů našlapuje divoké prase na všechny čtyři prsty, do stopy se tak otiskují spárky i paspárky. U jiných druhů se paspárky otiskují do stopy pouze při rychlém běhu. Stopu divočáka můžeme s jinými stopami spárkatých druhů zvěře zaměnit nejčastěji na tvrdém podkladu, kde se stopy špatně otiskují a paspárky se tak nemusí otisknout příliš zřetelně.
Do stopy divočáka se otiskují všechny čtyři prsty
Všechny čtyři prsty jsou pohyblivé. Pokud se divoké prase pohybuje někde, kde to klouže, roztáhne prsty doširoka, aby udrželo rovnováhu. Ve stopě tak nejsou spárky otištěné pěkně vedle sebe, ale tvoří písmeno V. Při chůzi prasat vznikají tzv. dvojstopy. Dvojstopa vzniká tak, že divočák šlápne zadní nohou na místo, kde předtím stála noha přední. Při běhu nebo při skoku se stopy otiskují jednotlivě.
Jak je stopa divočáka velká?
Stopa divočáka může být až 8 cm dlouhá a 6 cm široká. Největší stopy má dospělý samec, stopy samic a mláďat jsou menší.
Pobyt divokých prasat v lese můžeme odhalit i podle jiných stop jeho činnosti. Občas můžeme narazit na jejich trus, o tom se můžete dočíst v tomto článku: Jak poznat zvíře podle trusu? Přítomnost prasat můžeme odhalit také podle zrytých míst na loukách a někdy se nám poštěstí narazit také na kaliště nebo drbiště.
Kaliště: bahenní lázně a eko wellness pro divoká prasata
Nejen lidi, ale také zvířata v lese obtěžuje různý nepříjemný hmyz jako jsou komáři, klíšťata nebo třeba kloši. Prasata si od nich pomáhají velmi zajímavým způsobem. V lese vyhledávají podmáčená místa a pravidelně si dopřávají bahenní lázeň. Místa bahenních lázní prasat nebo i jiných živočichů se nazývají kaliště. Pokud jde o místa, která nevysychají, navštěvují je divočáci opakovaně.
Kaliště: bahenní lázně pro divočáky
Když se v blátě vykoupou, drbou se o okolní stromy. Tím odstraní jak obtížné obyvatele ze svého kožichu, tak odumřelou kůži a staré štětiny. Místům s drbacími stromy se říká drbiště. Drbací stromy poznáme dobře podle toho, že jsou špinavé od bláta a jejich kůra je často sedřená. V blátě nalepeném na stromech najdeme často i prasečí štětiny. Někdy se ale prasata o stromy nedrbou a nechají si bláto nalepené na štětinách. Když bláto uschne, vytvoří se tvrdý krunýř, který žádný komár nepropíchne ani kdyby se na sosák postavil a pořádně zabral.
Oraniště na louce nemá většinou na svědomí šílený soused
Když jdeme po louce, můžeme často narazit na místa, která vypadají, jako by je někdo pooral a moc mu to nešlo. Jde o místa, kde prasata hledala něco k snědku.
Stopy po rytí divokých prasat bývají často velmi rozsáhlé
Prasata jsou všežravá. Za potravou vyrážejí až za setmění nebo v noci. Ráda si pochutnávají na různých plodech, houbách nebo třeba na hmyzu. Mají dlouhý a silný chrupavčitý rypák s jehož pomocí často ryjí v zemi a hledají různé laskominy jako jsou červi, žížaly nebo kořínky různých druhů rostlin.
Sledování stop divočáka není jen o dobrodružství, ale také příležitostí naučit se něco nového o jeho životě. Každá stopa nám může povyprávět jiný příběh. Proto, až se příště vydáte do lesa, nezapomeňte se porozhlédnout kolem sebe a zapátrat, zda nenarazíte na nějakou zajímavou stopu.
Autor: Ing. Mgr. Jana Posslová PhD.