Stopa srnky je jednou z nejběžnějších stop, kterou můžete v přírodě najít. Rozhodně však není o nic méně zajímavá než jiné stopy. Pojďme se podívat, co vše z ní můžeme vyčíst.
Srnec je drobný sudokopytník z čeledi jelenovitých. Žije v lesích. Aktivní je hlavně v noci, kdy se často vydává na pole a louky, aby si opatřil něco k snědku. Je velmi přizpůsobivý, často žije také na okrajích měst, kde je dostatek zeleně. Na jeho stopy tak můžeme narazit skoro všude.
Jak vypadá stopa srnky?
Stopa srnky je menší než stopa jiných sudokopytníků, kteří v lese žijí, jako jsou jeleni či divoká prasata. Bývá dlouhá kolem 2,5 cm a široká asi 3 cm. Otisk přední končetiny bývá o něco širší než otisk té zadní.
Stopa srnky může někomu svým tvarem připomínat srdíčko
Její tvar trochu připomíná tvar srdce. Srnka našlapuje na dva paznehty, kterým se odborně říká spárky. Mají mírně zaoblený okraj. Výše na noze má srnka ještě dva menší paznehty, kterým se říká paspárky. Paspárky se do stopy většinou neotiskují. Otiskují se pouze, pokud srnka rychle běží.
Do stopy se při kroku otiskují pouze spárky, paspárky se otiskují pouze při běhu
Asi třetinu stopy zabírá tzv. patka – drobná kulatá prohlubeň. Okraje srnčích paznehtů jsou podvinuté, což pomáhá srnám proti uklouznutí na kluzkém nebo tvrdém povrchu.
Rozeznat stopu srnky od stopy srnce je většinou téměř nemožné. Dá se pouze říct, že větší stopy většinou patří srncům, zatímco ty drobnější naopak srnkám.
Co nám může stopa srnky prozradit?
Když najdeme stopu srnky, můžeme z ní odhadnout mnoho věcí jako je velikost zvířete, směr jeho pohybu nebo různé aktivity, kterým se zvíře věnovalo. Můžeme zjistit, zda se zvíře v klidu procházelo, nebo zda utíkalo před predátorem či jiným nebezpečím. Délka skoku a hloubka stopy nám mohou prozradit mnoho o rychlosti, jakou se zvíře pohybovalo.
Stopy srnky jsou ve stopní dráze vytočené do strany. Pokud jde srna pomalým krokem nebo kluše, zanechává ze sebou tzv. dvojstopy. Zadní nohu klade na stejné místo, kde předtím stála noha přední. V měkkém podkladu, třeba v bahně, tak zadní stopa přetiskne tu přední.
Dvojstopy jsou typické pro krok a klus, při rychlejším pohybu nevznikají. Krok a klus od sebe navzájem rozeznáme podle délky kroku.
Paznehty srnky jsou navzájem spojeny klouby, mohou se tedy různě pohybovat. To srnkám pomáhá zejména na kluzkém pohybu, kdy se paznehty rozevřou do písmene V a pomáhají tak zvířeti lépe udržet rovnováhu. Spárky se rozevírají také při rychlém běhu.
Když srnka běží mohou se na měkkém povrchu do stopy otisknout i paspárky. Paspárky se do stopy otiskují také v hlubokém sněhu, kde se spárky boří hlouběji. V zimě se srnci a srny sdružují do stád. Pokud je hluboký sníh, chodí zvířata v řadě za sebou, aby ušetřila co nejvíce energie.
Srnky umí velmi rychle běhat. Při úprku mohou skočit až 6 m daleko a jsou schopné přeskočit až 1,5 m vysokou překážku.
Jaké další stopy srnky v přírodě zanechávají?
V červnu můžeme narazit na částečně oloupané kmínky různých křovin a dřevin. Jsou to pozůstatky tzv. vytloukání. Srnci rostou každý rok nové parůžky. Dokud rostou jsou pokryté tzv. lýčím, které je vyživuje. V červnu jsou již plně vyvinuté a lýčí již není potřeba, proto srnci třou parůžky o různé štíhlé proutky a pomocí toho se lýčí zbavují. Bohužel tak občas působí velké škody na mladých stromcích. Pomocí otloukání vegetace si mohou srnci také značkovat své území.
Srnky se příliš nepasou. Jde o typické okusovače, tzn. že nejraději okusují ty nejšťavnatější vrcholky rostlin. Většinou si vybírají a nejedí velké množství potravy od jednoho druhu najednou. V zimě si také rádi smlsnou na různých pupenech nebo okusují kůru. A právě na takto okousané větve pak můžeme v lese narazit. Na rozdíl od zajíce není větvička ukousnuta čistě (jako ustřihnutá), ale ukousnutý konec větvičky má jakoby roztřepený vzhled. Na rozdíl od zajíců totiž srnky větvičku neukousnou, ale spíše utrhnou.
Srnky můžeme poznat také podle jejich trusu, více o něm najdete v článku: Jak poznat zvíře podle trusu?
Stopa srnky je příležitostí nahlédnout do života jednoho z nejrozšířenějších divokých zvířat u nás. Když se budete procházet lesem a objevíte ji, pamatujte na to, že je to mnohem více než jen známka srnčí přítomnosti. Nechejte se zlákat k malému dobrodružství a zkuste zjistit něco víc.
Autor: Ing. Mgr. Jana Posslová PhD.