Světlušky fascinovaly lidi již odnepaměti. Ve středověku byly opředeny řadou mýtů a pověr. V dnešní době zná většina lidí světlušky pouze z pohádky od spisovatele Jana Karafiáta a o jejich opravdovém životě mnoho neví. Důvodem je mimo jiné to, že světlušek v přírodě ubývá. Navíc je můžeme spatřit jen po krátkou dobu za teplých letních nocí. Pojďte se s námi dozvědět něco o jejich životě. Dozvíte se odpověď na otázku proč svítí světluška a dost možná, že se nakonec vydáte ven za neobvyklým pozorováním.
Proč svítí světluška?
Světlušky svítí hlavně v období rozmnožování. Samci a samice světlušek používají světlo k tomu, aby se navzájem našli. Samice vysílají světelné signály a samci na ně odpovídají stejným způsobem. Jakmile sameček najde samičku, přestanou oba svítit.
Zajímavé je, že světlušky dokážou svítit ve všech fázích svého vývoje. Svítit mohou larvy, kukly, a dokonce i vajíčka. V tomto případě jim světlo slouží jako obrana proti různým predátorům, kterým čelí.
Jak svítí světluška?
Světlušky mají na svém zadečku speciální světelné orgány obsahující chemickou látku, která dokáže za určitých podmínek vyzařovat světlo. Tento proces lze vědecky vysvětlit následovně: světelné orgány obsahují chemickou látku nazývanou luciferin a enzym zvaný luciferáza. Když se smíchá luciferin, kyslík a luciferáza, začne probíhat chemická reakce, která vede ke vzniku světla. Toto světlo má obvykle žlutou nebo zelenou barvu.
Pokud chce světluška přestat svítit, například kvůli nebezpečí, jednoduše přeruší přístup kyslíku ke svým světelným orgánům. Bez kyslíku se tato chemická reakce neobejde, a tím pádem nedochází ke světelnému záření.
Jak světluška vypadá?
Světlušky jsou drobní brouci z čeledi světluškovitých (Lampyridae). Samečci vypadají jako drobní hnědí nebo černí broučci (v závislosti na druhu). Na rozdíl do samiček mají křídla a mohou létat. Samičky křídla nemají a žijí tak na zemi nebo na rostlinách. Nápadně se podobají se larvám, ale narozdíl od nich mají světle zbarvené tělo a složené oči.
Velikost světlušek se liší podle druhu. Světluška menší je v dospělosti velká okolo 1 cm, zatímco světluška větší může měřit až 2 cm. Hruď samečků přečnívá přes jejich hlavu. U světlušky menší je hrudní štít opatřen dvěma průhlednými okýnky, aby měl sameček při hledání samičky lepší rozhled.
Sameček světlušky menší. Všimněte si štítu s průhlednými okénky a světelných orgánů na spodní straně zadečku.
Larvy světlušek žijí na zemi a živí se drobnými plži. Najdou je pomocí slizkých stop, které po sobě plži zanechávají při jejich pohybu. Když larva plže najde, vstříkne do něj jed a trávicí tekutinu a potom jej vysaje. Larvy žijí dva až tři roky a poté se zakuklí. Dospělí brouci se vylíhnou asi týden po zakuklení larvy.
Dospělé světlušky se líhnou v období od května do srpna a žijí pouze několik dní. Samci žijí 5 až 7 dní, samičky až 10 dní. Během těchto pár dní musí sameček najít samičku a spářit se s ní. Je to nelehký úkol, protože samičky nelétají a samci je mohou najít pouze v noci s pomocí světélkování. Nejdůležitějším úkolem samičky je naklást vajíčka a založit tak novou generaci. Krátce po nakladení vajíček samička umírá.
Světlušky v ČR: jaké druhy u nás žijí?
V České republice žijí pouze tři druhy světlušek: světluška menší, světluška větší a světluška krátkokřídlá. Světluška menší je naším nejběžnějším druhem. Někdy se jí říká poetičtějším jménem svítilka třpytivá. Světluška větší a světluška krátkokřídlá patří mezi teplomilné druhy.
Kdy létají světlušky a kde je můžeme potkat?
Světlušky je možné pozorovat pouze během teplých letních nocí, kdy dochází k jejich páření. Toto období trvá přibližně od poloviny května do konce srpna. Největší šanci je zahlédnout máme v červenci.
Světluškám vyhovuje bohatě zarostlé a vlhké prostředí, právě na takových místech žije nejvíce plžů, kterými se živí jejich larvy. Můžeme je spatřit v lesích, na loukách, v zahradách i v parcích.
Sameček světlušky pátrající po samičce. Mnoho unikátních záběrů Radima Schneidera, který se zabývá fotografováním světlušek, můžete vidět na jeho stránkách www.FireflyExperience.org
Světlušky jako bludičky ve světě mýtů a pověr
Ve středověku lidé věřili, že duše dětí, které zemřely ještě předtím, než byly pokřtěny, je odsouzena k pobytu v podsvětí, neboť nemůže ani do pekla ani do nebe. Takovým dětem se říkalo nekřtěňátka. Ve významné dny mohou jejich duše na chvíli opustit podsvětí jako světlušky, a jako bludné duše „bloudit tmavým lesem“. Proto se někdy světluškám říkávalo také bludičky. Lidé věřili, že bludičky mohou zavést poutníky do bažin a močálů, kde bídně zahynou. Proč? Možná jako odplata lidem za jejich nešťastný osud.
Jedním z významných dnů, kdy mohly tyto bloudící duše opustit podsvětí, byl svátek svatého Jana Křtitele, který připadá na předvečer 24. června. Proto se světluškám říkalo lidově svatojánské mušky. Předvečer svátku svatého Jana Křtitele, nazývaný svatojánská noc, byl údajně plný magie a různých kouzel. Více informací o svatojánské noci můžete najít v našem starším článku: "Svatojánská noc: tradice a současnost".
Říká se: „na každém šprochu pravdy trochu“. I u této pověry to platí, protože světlušky žijí většinou na zarostlých a vlhkých místech, takže „močály“ odtamtud nejsou často příliš daleko (nehledě na to, že ve středověku bylo v naší krajině mnohem více močálů, než je v dnešní době).
Proč světlušek v přírodě ubývá?
V dnešní době se světluškami nepotkáme zdaleka tak často jako dříve. Má to dva hlavní důvody: mizení vhodných stanovišť, kde světlušky žijí a světelné znečištění. Naši předkové upravovali krajinu k obrazu svému. Odvodnili mnoho míst, napřímili stovky kilometrů toků a rozorali stovky remízků. Díky tomu není naše krajina už zdaleka tak pestrá jako dřív a mnoho druhů hmyzu z ní vymizelo.
Dalším velkým problémem pro světlušky je světelné znečištění. Samečky světlušek, tak jako jiné druhy hmyzu, přitahuje silné světlo. Světelné znečištění znesnadňuje samečkům najít samičky k páření a světlušek tak pomalu ubývá. Světelné znečištění je obecně velký problém nejen pro hmyz. Bohužel se zatím neřeší v dostatečné míře. Doufejme, že se to v budoucnu zlepší.
Jaké další organismy u nás dokáží svítit?
Světélkování živých organismů pomocí chemické reakce se nazývá bioluminiscence. Vydávat světlo umí i jiné organizmy než světlušky. A několik jich žije i u nás.
Václavka obecná
Světélkovat dokáže také ztrouchnivělé dřevo. Může za to běžná houba jménem václavka obecná (údajně to v menší míře umí i jiné dřevokazné houby). Podhoubí václavky vydává světlo pomocí stejné chemické reakce, díky níž svítí světluška. Záře václavky je ale mnohem slabší.
Houba jménem václavka (Armillaria).
Dřípovičník zpeřený
Ve skalních dutinách a v podemletých hlinitých okrajích lesních cest můžeme ve vyšších polohách narazit na „svítící mech“ jménem dřípovičník zpeřený. Nejde o pravou bioluminiscenci, ale spíše o světélkování dané fyzikálními vlastnostmi buněk tohoto druhu. Buňky prvoklíčků dřípovičníku mají čočkovitý tvar, aby dokázaly co nejlépe využít slabé světlo pronikající do dutiny. Na temném pozadí dutin tak mech v této fázi vývoje často vypadá, jako by světélkoval.
Mech dřípovičník zpeřený (Schistostega pennata).
Pracovní list o světluškách jsem měla v plánu začlenit do letního sešitu aktivit Příroda v létě, ale bohužel už se mi tam nevešel. Pokud chcete s dětmi prozkoumat další nevšednosti přírody kolem nás, nakoukněte do sešitu a získejte inspiraci na zajímavosti, které lze v létě pozorovat. Mrkněte i na jiné zajímavé materiály o přírodě, které jsme pro vás připravili.