I když u nás žije jen málo druhů, jsou kutilky běžným hmyzem vyskytujícím se v České republice. V posledních letech se u nás můžeme setkat s několika novými druhy: kutilkou americkou, kalifornskou, mexickou a nejběžnější kutilkou asijskou. Málo se to ví, ale kutilky patří mezi včely, nikoli mezi vosy.
Většina druhů vos a včel žije samotářsky. Ve skupinách žijí jen ty nejznámější druhy, a proto si většina lidí myslí, že to je naopak. Také kutilky žijí samotářským způsobem života. Dospělé kutilky se živí nejčastěji nektarem, ale své larvy živí různými druhy hmyzu. Nejběžnějším novým druhem kutilky u nás je kutilka asijská neboli podušťák, která se specializuje na lov pavouků.
Domovinou kutilky asijské jsou podhorské oblastí střední a jižní Asie, zejména Indie, Nepál a Pákistán. U nás byla poprvé nalezena v roce 1995, někdy se uvádí i rok 1990. Má se za to, že k nám byly dovezeny larvy v komůrkách, které byly přilepeny na předmětech přivezených z Asie. V současné době se u nás velmi rychle šíří.
Mapa výskytu kutilky asijské v České republice (NDOP 2023).
Pokud se vám podařilo vyfotit kutilku asijskou nebo její komůrky, můžete se zapojit do jejího mapování. Pozorování můžete zadat na stránce Najdi.je: nepůvodní druhy kutilek nebo se podle návodu na stránce můžete do výzkumu zapojit i zasláním vzorků.
Jak poznám kutilku asijskou?
Jedná se o středně velkou včelu, jejíž tělo je dlouhé asi 10 až 25 mm. Samci a samice mají podobné zbarvení, vypadají jako velké vosy se štíhlým pasem, protože zadeček je k tělu připojen dlouhou stopkou. Zbarvení je podobné vosám, na těle se střídají černé a žluté až oranžové pruhy.
Kutilce asijské je podobný náš domácí druh kutilka jižní. Ta je ale výrazně větší, měří na délku až 40 mm. Dospělou kutilku jižní rozeznáte od té asijské podle žluté stopky připojující zadeček k tělu (kutilka asijská jej má černý). Další podobnou kutilkou je kutilka mexická, která je ale celá černá.
Většinu druhů kutilek poznáme podle jejich typického štíhlého pasu.
Jak kutilka asijská hnízdí?
Kutilka asijská žije samotářsky v blízkosti člověka a jeho sídel, kde má dostatek vhodných míst pro budování komůrek pro larvy. Samičky budují hliněné komůrky a loví pavouky, kterými se živí jejich larvy. Ulovené pavouky nejdříve znehybní žihadlem a potom jimi plní nově vybudované komůrky. Pavouci se nemohou hýbat, ale zůstanou naživu. Jsou tak pro larvy něco jako živá konzerva.
Kutilka asijská buduje pro své larvy komůrky z bláta, které mají podobu malých hliněných komůrek. Komůrky jsou dlouhé asi 3 cm. Kutilky je stavějí z vlhké hlíny. Bláto hnětou pomocí předních nohou do konzistence podobné maltě a z ní pak postupně staví jednu komůrku za druhou. Každý den může samička postavit až tři takové komůrky. Vždy, když komůrku dostaví, uloží do ní několik znehybněných pavouků, a nakonec do komůrky naklade jedno vajíčko. Postupně tak na jednom místě postaví 5 až 20 jednotlivých komůrek.
Hliněné komůrky kutilky asijské jsou velké asi 3 cm.
Komůrky kutilky asijské můžeme najít na různých budovách, půdách a překvapivě často také v domácnostech. Typickými místy v domácnosti jsou zadní strany skříní nebo obrazů, hřbety dlouho nečtených knih nebo záhyby nepoužívaných závěsů. Často si pro svá hnízda vybírají i dost netradiční místa. Oblíbeným místem pro budování komůrek mohou být například také kapsy dlouho nepoužívaných kabátů.
Je kutilka nebezpečná?
Kutilka asijská má podobně jako jiné včely žihadlo. Používá jej k omráčení pavouků. Entomologové uvádějí, že není nebezpečná ani pro lidi ani pro domácí zvířata. Zatím není známo, že by někoho poštípala.
Autor: Ing. Mgr. Jana Posslová PhD.