Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) je jednou z nejchutnějších hub u nás. Mnoho lidí jí neřekne jinak než masák. Bohužel při nepozornosti nebo neznalosti můžeme růžovku snadno zaměnit za jedovatou muchomůrku tygrovanou. Proto mnoho houbařů růžovku raději vůbec nesbírá. Existují však tři spolehlivé znaky, díky kterým můžete růžovku od této jedovaté houby bezpečně rozeznat.
1) Prstenec muchomůrky růžovky je rýhovaný
Prrstenec muchomůrky růžovky je převislý, má tvar jako malá sukýnka a na rozdíl od prstence muchomůrky tygrované je rýhovaný. Rýhovaný prstenec má také podobná muchomůrka šedivka, která je ale také jedlá.
Rýhovaný prstenec u muchomůrky růžovky.
2) Muchomůrka růžovka po poranění zčervená
Když růžovku rozkrojíte, rež pomalu zčervená. Načervenalá jsou také místa, která jsou okousaná nebo prožraná. Muchomůrka tygrovaná je na řezu bílá.
Červenání růžovky na řezných plochách.
3) Muchomůrka růžovka nemá pochvu
Muchomůrka tygrovaná má v zemi okolo třeně výraznou pochvu, které se lidově říká kalich smrti. Muchomůrka růžovka žádnou pochvu kolem třeně nemá.
Růžovka nemá pochvu.
S růžovkou se můžeme setkat od června do listopadu v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích. Často se stává, že obě muchomůrky rostou vedle sebe. Proto je nutné být vždy pozorný a sbírat pouze houby u kterých jsou dobře viditelné všechny tři znaky. V takovém případě není záměna příliš pravděpodobná.
Podobných zajímavých jedlých hub je u nás celá řada. Znáte naši největší houbu pýchavku obrovskou, která je také jedlá? Pokud ne, přečtěte si o ní: Největší houba v ČR může dosahovat průměru až 120 cm. A znáte nejjedovatější houbu v ČR?
Jedna dobrá rada na závěr. Sbírejte pouze takové houby, které bezpečně poznáte. Pokud si nejste jistí, zkuste využít některou z houbařských poraden, kde vám rádi poradí. V Brně funguje mykologická poradna při Moravském zemském muzeu, ale houbařské poradny najdete také v Praze, v Ostravě i v mnohých menších městech.
Můžete se také vydat na některou z mykologických exkurzí nebo požádat zkušeného houbaře, o kterém jste si jistí, že houby dobře pozná, aby vám vše ukázal. Já nikdy nezapomenu na hodiny mykologie na Masarykově univerzitě, kdy jste na terénních exkursích vařívali guláš třeba i z 50 různých jedlých druhů hub. Chodívali jsme s učiteli, profesionálními mykology, a sbírali do jednoho košíku jedlé houby a do druhého jedovaté. V průběhu jedné exkurse jsme se tak často naučili i více než 200 druhů hub.
Autor: Jana Posslová